Hodně času jsem věnoval výběru vhodnýho oblečení. Nejsem na Severním pólu, teploty tu nejdou do žádnýho extrému, je to hodně podobný, jako naše zima, když je fakt zima. Jenže v těch teplotách pod nulou (neboli pod 32 stupňů na tý jejich debilní stupnici) mi nestačí jen dojít do metra a pak z metra do kanceláře, ale potřebuju v ní fungovat, protože pracujeme každý den zhruba osm hodin venku. Řešení jsou vrstvy.

Žádný polární bundy, ve kterejch se nejde hejbat. Dole mám dvě trička z merino vlny, přes to lehký bavlněný tričko s dlouhym rukávem a pak fleecovou mikinu. To je většinou všechno, ráno přes to ještě hodim péřovou vestu. Péřovky i fleecovky mám z Regatta Great Outdoors, mají outlet v tý věci u letiště, a jsou to hadry na jachtu, takže mají skvěle volný ruce pro práci. Skvělej poměr cena/výkon.

Kalhoty mám dvoje - jedny si beru, když pracujeme v hlubokym sněhu, to jsou prostě zimní nepromokavý gatě, druhý mám pro obyč práci ze skoro 100% bavlny. V záloze mám ještě skvělý tenoučky lezecký kalhoty Ocún, ale na ty je zatím příliš frišno.

S botama jsem trefil jackpot. Koupil jsem si pracovní celokožený boty od CATu (určitě je znáte ze všech filmů a reklam) za pětikilo na Vinted. V kombinaci s merino ponožkou naspod a teplou vlněnou ponožkou (vhodné jsou na to ponožky Danušky) je to skvělá věc. Když jdeme do hlubšího sněhu, tak přihazuju ještě gore-texový návleky, tzv. základy, od Lowe Alpine.

I rukavice mám lehoučký z merino vlny a je to bomba. Třeba při celodenním odhazování sněhu se sice okamžitě namočí, ale v tom je právě merino vlna boží, protože hřeje i mokrá. Jenom nesmim přestat pracovat, protože jak to vychladne, tak je zima.

Jediný, na co jsem ještě moc nepřišel, je čepice. Mám merino kulich, normální kulich, Danuška kulich, merino tunel na krk i kšiltovku Real Hagrid. Je mi v tom buď zima nebo vedro, tak se na to nějak snažim přijít.

Než zakončím svoji opěvnou ódu na vynález jménem merino vlna, prozradím vám ještě jednu top výhodu. Nesmrdí. A jakože fakt ne. Což se tady velmi hodí, protože pereme cca jednou za tři týdny (teda doufám, ještě jsme neprali). Mám dva sety triček, přičemž jeden mám vždycky na sobě a jeden je na ramínku a odpočívá na čerstvém vzduchu. Prát je nehodlám a úplně v pohodě a v důstojnosti takhle budu fungovat celý tři měsíce.

Tohle všechno platí, dokud nezačně foukat. Jakmile přijde vítr, tak žádný poučky nefungujou, zabalim se do větrovky s kapucou, přetáhnu si tunel přes obličej a snažim se to nějak přežít. Vítr je tady fakt hodně na pytel.

Jinak na noc jsem si přivezl fantastický tepláky z Decathlonu asi za kilo, taktéž doporučuju. Máme tady kamna, takže usínám jen v trenkách bez peřiny v nelidskym vedru, abych se o čtyři hodiny později probudil do pekelný zimy. Ale jsem na to ready, mám připravenou mikinu, tepláky, ponožky Danušky a druhou peřinu; to všechno nahodím a spim dál.

Než se přesunu na pojednání o místní stravě, je ještě rozhodně na místě poděkovat pí Mgr. Púčikové, se kterou jsem před odletem vše několikrát konzultoval. Její pionýrská výchova v kombinaci s rozsáhlou znalostí současné outdoorové módy zajistila, že se tady mám fakt dobře a o oblečení vlastně ani nevim, což je ideální stav. Děkuju, mami <3

---

Jak se to má s jídlem? Všechno se dost promění zítra, protože přilétá paní domu, která miluje vaření. Uplynulé tři týdny jsme ale rozhodně nestrádali, i když pán domu vaření nesnáší.

Den začíná vydatnou snídaní. V klidu tady dostanu na talíř v osm ráno tři karbanátky, hot dog a toust s vajíčkem a majolkou. Snídaně je tady hlavní jídlo celýho dne a vlastně to funguje fakt dobře, protože v pohodě vystačím až do dvou do tří odpoledne. Obědy se tady nevedou, ale je tu vždy otevřená lednice, takže si občas zaskočím na nějakej ten toust s majolkou navíc nebo cereálie s mlíkem (ale ještě jsem si nezvykl na tu zvlášní chuť sušenýho mlíka).

Večeře většinou jedeme stylem ohřívání krabiček z mrazáků. Ten plurál není omylem, máme tady asi pět obřích hospodskejch mrazáků a pak ještě dva walk-in coolery. Vyndají se těstoviny s losem, losí ragů, losí steaky, losí karbanátky či losí párky a klobásky a v operaci je jen trouba, případně venkovní gril. Asi jste pochopili, že jíme maso každej den a jíme losí maso každej den. Chutná to jako něco mezi jelenem a divočákem. A občas se najde i nějaká ta mražená kuřecí americká směska zvaná nugety.

Porce jsou to gigantický a rozhodně tady nezhubnu. Na druhou stranu je to fakt potřeba, protože je zaprvý zima a zadruhý je člověk v podstatě celej den na nohou, takže ty kalorie je potřeba někde dohnat.

Z fotek si můžete všimnout, že jíme z papírovejch talířů. To mě trochu překvapilo, ale vzhledem k tomu, že kvůli mrazu nemáme připojenou vodu, je to docela pochopitelný. Za týden za dva už se přejde na porcelán, protože se bude dát použít dřez.

Jak už jsem zmínil, zítra přiletí Paula, na což se těším, protože:

1. Ráda peče a obzvláště chleba. A jak jsem pochopil, tak je to kváskovej skoro českej chleba, takže to je bomba.
2. Ráda a skvěle vaří, takže třeba občas bude i něco čerstvějšího, i když si doopravdy zatím nemůžu stěžovat.
3. Přijede žena. A to je vždycky takový lepší. Ne, že bychom si tu lezli na nervy, ale prostě znáte to.
4. Přiveze mi sprej do nosu, kterej jsem si nezabalil. Alergie jsou pořád nic moc, tohle bude, alespoň doufám, gamechanger.

---

Konečně je pěkně, takže jsme rozjeli nějaký větší pracovní projekty, o těch zase příště. Teď vypněte už nás, ať nebolí vás hlova.

PS: Chtěl jsem vám sem dát linky na ty konkrétní produkty z Decathlonu, ale z Ameriky se k nim evidentně nejde dostat. Asi kradou střihy i americkej firmám, tak nechtěj, aby na ně přišli.