Tak jsme přeskočili jaro, přišlo léto. Včera bylo 28 stupňů, teda asi tři hodiny. Pak začalo foukat a pršet. Takhle to tady teď je, ale pro farmáře je kombinace sluníčka, větru a deště perfektní.

V pondělí v noci nás vzbudil Mike; rozespalej jsem moc nechápal, co se děje, ale oblíkl jsem se a vylezl ven. Ukázalo se, že se ulomila velká kra na jezeře a když se dostane k dřevěnýmu molu, který je napevno zabitý do dna, okamžitě by ho zdemolovala. Takže jsme uprostřed noci sedli na loď (naštěstí je tady ve dvě ráno normálně světlo) a bidlama jsme odráželi a posouvali kru, aby odplula pryč. Možná se to může zdát jako blbost, ale do letadla se jinak dostat nejde a ne všichni jsou takoví otužilci jako já. Takže to zase taková blbost není.

Ve středu v noci jsme měli zemětřesení. Nic velkýho, ale teda pro nás z bezpečný střední Evropy to byl dost zážitek. Vylezli jsme před sruby, protože to je potenciálně jediný nebezpečí, a nedělali jsme nic. Teda já jsem kouřil. Pak jsme šli zase spát. Tohle zemětřesení naštěstí nebylo moc silný, předloni tady bylo takový, že posunulo hlavní srub asi o dva metry. Nám popadalo pár obrázků a odlepil se dřez z linky. A hlavně - krásně to pomohlo ledovejm krám na jezeře, takže spolu s větrem se jezero už kompletně vyčistilo.

V Americe rádi porovnávají státy podle toho, kolik různejch nebezpečí tam mají. Na Aljašce jsou všechny tři druhy medvědů, losi, štíři, mrazy, hurikány, povodně, bahno a zemětřesení. Jak tady říkají, everything but snakes.

Přestěhovali jsme kuřata, kterejm už řikáme slepice, do vlastního bejváku. Na fotografii můžete vidět mě a hodně nervózní kuře. Konkrétně hodně nervózní přímo na mojí košili.

Taky jsme konečně viděli losa. Konkrétně teda losici a rovnou asi po hodině pozorování i čerstvý losátko. National Geographic živě. Tak teď budeme doufat, že si ho nevyhlídne hladovej medvěd, to už by musel dorazit David Attenborough. Na fotku to nebylo, i v dalekohledu jsem to měl dost mázlý.

Na baráku jsme dělali elektřinu, což pro mě znamenalo dvouhodinový pobyt pod srubem. Je tam místo tak akorát na plazení, takže jsem si aspoň ověřil, že klaustrofobií netrpím. Bylo tam taky dost bahna a obecně to byl zajímavej zážitek. Naštěstí mají zásuvky se stejnejma kabelama jako my, takže jsem si s tím poradil a všechno jsem propojil.

Nějak jsem si zapomněl v kapse telefon, kterej jsem tam naštěstí narozdil od šroubováku nenechal, ale napustil jsem si ho bahnem a přestalo fungovat nabíjení. Už jsem si objednal bezdrátovou nabíječku (doporučuju vždy přibalit jako backup), ale s fotkama jsem teď závislej na ostatních.

Za týden v neděli přiletí kromě nabíječky dva noví wwoofeři, tak se těšim, že tady bude zase o kousek živěji.