Ahoj z jarní Aljašky. Děje se toho tolik, že to ani nestíhám zažívat, natož pak o tom referovat. Ale zkusim to popořadě.

Přijeli další dva wwoofeři, Ashley a Andrew, oba Američani. Pár dní na to přijeli Paolo a Noe (ale trapně letadlem) z Marseille a celej režim se tu proměnil. Je to vlastně nonstop smích, protože kluci jsou chodící štěstí. Každej den sedíme do noci u nás v chajdě a hrajeme karty, pouštíme si muziku anebo neděláme vůbec nic. Kdyby přišel někdo neznalej místních poměrů, nevěřil by nám, že v sobě nemáme ani kapku alkoholu. Z mýho ranního koupání se stal rituál, takže teď každý ráno začínáme všichni jezerem a pak francouzskym rapem na plný koule. Není lepšího probuzení, voda má teď cca 7 stupňů.

Celej minulej tejden sněžilo. Ale přes den to zase roztálo a bylo i docela pěkně, jen dost kosa. Teď se to už zlepšuje a včera jsem dokonce strávil celou pracovní dobu v kraťasech a tričku.

Před pár dny jsem šel asi ve čtyři ráno do koupelny a najednou na mě kouká medvěd jako kráva (což se mimochodem dost špatně překládá do angličtiny). No, probralo mě to trochu líp než jezero. Všechno jsme to zvládli a nechtělo se nám do hmatů a chvatů, proto přišel na řadu varovný výstřel z brokovnice, po kterym méďa pochopil, že tady je špatně. Fotku jsem nestihl; byl jsem rád, že jsem nemusel měnit trenky.

Na návštěvu přišla taky losice a hned nám na ranveji vrhla losátka. Ukázal se taky dikobraz, kterej sám o sobě nebezpečnej není, ale Tesla ho fakt hodně chce ulovit a nechápe, že to není dobrej nápad. Takže jsme ho předběhli a odvezli ho na druhej břeh jezera. Mimochodem, věděli jste, že dikobraz plave na hladině?

Když je hezky, tak po večeři vyrážíme relaxovat na jezero na kanoích. Lekci kormidlování v angličtině i francouzštině už mám za sebou. Naučil jsem všechny Cambio (což je teda nejasociálnější hra na světě), takže to jedem nonstop, i při pauze na oběd.

Nahodil jsem první vlasec, ale štika se zatím neukázala. Ukázali se ale místní lovci, který se přijeli pochlubit úlovkem. Pohladili jsme si hlavičku a k večeři byly těstoviny s medvědím. Chutná to jako divočák, asi bych ani nepoznal rozdíl.

Všichni chytají bronz a sází brambory na políčku, já ještě pořád dodělávám ložnici a na pole se asi ani nepodívám. To bylo na vlastní žádost, ta stavařina mě nějak chytla, asi to mám v genech nebo co.

Celý je to tady děsně veselý, dny utíkají nesmyslně rychle, i Mike s Paulou hodně ožili, takže občas u večeře tasí neuvěřitelný historky. Připadám si jak na nějaký delší škole v přírodě; i když jsem třeba děsně unavenej, tak nechci jít první spát, protože nechci o nic přijít. No moc se mi odsud nechce, i když se samozřejmě do Prahy těšim.

Každý ráno máme 15 minut internet time, tak kdybyste chtěli někdo zavolat, budu rád. U vás je to cca v půl sedmý večer.

Mějte se krásně, já jdu lovit dikobrazy, medvědy, losy a sázet brambory.
 

PS: Fotky jsou malinkatý, větší by se nenahrály.